Lubomír Zaorálek, jedna z nejchmurnějších postav ČSSD, kterého v době jeho ministrování zahraničních věcí nazval lid oranžovým Schwarzenbergem a který podle názorů mnohých (včetně mě), byl tím nejtěžsím oudem, který stahoval preference ČSSD od někdejších třiceti a pak dvaceti procent až je nakonec stáhl pod procent deset, se má znovu stát členem vlády. S tím, že jak spravedlivě a inteligentně směroval naši politiku zahraniční, bude stejně skvěle dirigovat i naši politiku kulturní.

Čili: Neuspěls v jednom, ale protože jsi náš a máme tě rádi, dáme ti možnost zkusit něco jiného. Třeba to tentokrát vyjde.

Nevyjde to, protože národ má toho člověka zafixovaného v hlavě jako zrádce. Cožpak bylo v této zemi fanatičtějšího odpůrce amerického radaru, než byl Zaorálek? A pak, když vešel bránou Černínského paláce, cožpak byl ve svých proamerických, proukrajinských a protiruských postojích a proslovech k rozeznání od předchozího zahraničního ministra Schwarzenberga?

Ne, ta proměna se nedá z hlav lidí vymazat, zůstává v myslích živá a nikdo z normálních lidí u nás po tom vymazání netouží. A přesně v tomto stavu mysli nápad se Zaorálkem jako ministrem kultury posuzuje.

A to, i když nejsou lidi.

Lubomír Man